Národní park Lahemaa – země zálivů

Národní park Lahemaa – země zálivů

V severním Estonsku se na ploše necelých 700 km2 rozkládá největší a nejstarší národní park v zemi. Národní park Lahemaa byl vyhlášen v roce 1971, jako vůbec první v tehdejším SSSR, za účelem uchování mnoha zdejších přírodních zajímavostí, ale také řady historických, archeologických a kulturních památek.

Chráněná území v této oblasti existovala již mnohem dříve před založením samotného parku, ale sovětské úřady měly obavy z toho, že by vyhlášení národního parku vedlo k nacionalistickým myšlenkám. Teprve po letech příprav a lobbování bylo konečně dosaženo souhlasu. Také Lotyšsko a Litva pak v letech 1973 a 1974 vyhlásili na svém území národní parky. V překladu se Národní park Lahemaa nazývá “území či země zálivů“. V současnosti je jednou z nejvyhledávanějších turistických lokalit v Estonsku.

Autor: Henri  Laupmaa

Lahemaa se rozkládá při pobřeží Finského zálivu, kde několika hlubokými zářezy vytváří jeden záliv za druhým. Mořské pobřeží je velmi členité, k národnímu parku patří čtyři hlavní poloostrovy a řada ostrovů. Asi 480 km2 pevniny pokrývá lesnatá krajina, zbylých 220 km2 pak tvoří vody Finského zálivu.

Park je typickou ukázkou estonské krajiny, ta je převážně rovinatá nebo se mírně vlní do maximální výšky 115 metrů nad mořem. Velkou část parku zaujímají močály, vřesoviště, bažiny a také lesy. Cestovatelé zde najdou čtrnáct jezer a několik vodopádů, které padají ze skalních útesů z výšky okolo 60 metrů. Jezera jsou buď pobřežního, nebo ledovcového typu. Národním parkem protékají menší, málo vodnaté řeky Nommeveski a Joaveski. V samotném parku je mnoho zajímavých míst, k těm nejatraktivnějším však patří typická kamenná pole a bludné balvany, které sem ze Skandinávie donesly tající ledovce.

Národní park Lahemaa ročně navštíví asi 300 tisíc turistů, což značnou měrou rozvíjí cestovní ruch v oblasti, většina z nich sem zavítá v hlavní sezóně. Mimo sezónu má však park unikátní atmosféru, promění se v magickou pustou a nedotčenou krajinu. Lahemaa je také místem výskytu 838 druhů rostlin a asi 50 druhů savců. Svůj domov zde našel například medvěd hnědý, americký norek nebo rys. V korunách stromů se pohybuje 222 druhů ptáků a v řekách se třou lososi a pstruzi.

Pouze 24 % parku je ovlivněno lidskou činností, zbytek jsou jen lesy, močály a vřesoviště. Oblast je velmi klidná a osídlena převážně venkovským obyvatelstvem. Kromě přírodních scenérií je zde i mnoho historických a kulturních památek. Nedaleko východního konce parku se rozkládá zrekonstruovaný zámek v Palmse pocházející ze 13. století. V letech 1677 až 1923 patřilo celé toto území baltskému německému rodu von der Pahlen. Poté byl však zámek zestátněn a používán jako rekreační zařízení Estonské národní gardy zvané Kaitseliit. S opravami a rekonstrukcí zámku se začalo až po vyhlášení národního parku v roce 1971.

Současné budovy zámku pocházejí z 18. a 19. století a jsou vybaveny původním dobovým nábytkem a zařízením. Za zámkem se rozprostírá park, jehož historie sahá až do středověku. Jeho součástí jsou chovné rybníky, lesní část k němu byla připojena až v 19. století. V tzv. Starém skladišti je dnes umístěno malé muzeum s historickými automobily a motocykly.

V dobách své největší slávy mělo Palmse dokonce vlastní pivovar, lihovar, kovárnu, ovocný sad, vápencový lom a vodní mlýn. Mnohé z těchto objektů prošly zároveň se zámkem rekonstrukcí a dodnes se využívají, ale již k jiným účelům. Z lihovaru se stal hotel s restaurací, z jízdárny zase prodejna suvenýrů a lázně se proměnily v jednu z nejromantičtějších kaváren v zemi. Lahemaa je známý také pro svou bohatou tradici lidové hudby a tance. V malém amfiteátru za zámkem se co dva roky v srpnu koná Mezinárodní dudácký hudební festival.

Největším městem oblasti je Loksa, jehož dějiny sahají do roku 1874. Na přelomu 19. a 20. století zde byl vybudován přístav a v roce 1905 i loděnice. Unikátní jsou zdejší velké bludné balvany, z nichž největší dosahuje 7 metrů. V Lokse a sousedním Võsu se nachází dlouhé písečné pláže, proto se staly tyto městečka hojně navštěvovanými letovisky. Zajímavá je také vesnička Altja, která byla sice založena roku 1465, ale dnes v ní nenajdete více jak stoletý dům. Jejím hlavním lákadlem je kamenný skanzen či tzv. Houpačkový vrch Kiitemägi. Jak je z názvu patrné, najdete na něm tradiční estonské houpačky a bývá centrem oslav slunovratu. Za návštěvu stojí také zřícenina křižáckého hradu Toolse.

- jap -

Předchozí články z Estonska:
Tallinn – dávný přístav ruského impéria

Článek byl zobrazen 10 448 krát.