Estonský ostrov Hiiumaa

Estonský ostrov Hiiumaa

Hiiumaa ležící v Baltském moři je s rozlohou 1023 km2 druhým největším estonským ostrovem. Je jen velmi řídce osídlen, žije na něm okolo 11 tisíc obyvatel. Ostrov se pyšní dlouhými plážemi, pěknou krajinou ve vnitrozemí, panuje zde pohoda a klid.

To první, s čím se návštěvníci ostrova setkají, je svěží vzduch prosycený vůní borovic. Stupeň znečištění ovzduší je zde nejnižší v celém Estonsku, ostrov není poznamenán industrializací a také kriminalita zde prakticky neexistuje. Dalo by se tedy říct, že je to ideální místo pro život. Navíc zdejší atmosféra připomíná období svobodného Estonska ještě před sovětskou érou – nenastěhovalo se sem téměř žádné rusky hovořící obyvatelstvo.

V nejstarších pramenech se ostrov objevuje jako Dageida, což je pravděpodobně latinská podoba švédského jména Dagö, odvozeného nejspíše ze slov dag (den) a ö (ostrov). Mohlo by se tedy v překladu jednat o „Denní ostrov“. Druhou variantou je, že složka dag zde zastupuje časté skandinávské mužské jméno, šlo by tedy o „Dagův ostrov“. Estonské pojmenování ostrova Hiiumaa je chápáno jako „Země obrů“.  Není však vyloučeno, že současný název nevznikl zkomoleninou jiných estonských slov.

Rovinatý ostrov Hiiumaa se nachází asi 22 km od pevniny, ze které není viditelný. Je tvořen převážně vápenci a mořskými usazeninami. Zdejší půdy jsou hlavně štěrkové a pískové. Ve vnitrozemí rostou již zmiňované borovice, břehy jsou zahalené porosty rákosu. Celý ostrov je propojený jedinou silnicí, z níž vedou odbočky na jednotlivé poloostrovy – jde většinou o prašné šotolinové cesty. Na ostrově nenajdete žádné cyklostezky, díky téměř nulovému provozu aut však nejsou ani potřeba. Asi jen 5 km od Hiiumaa leží ostrov Saaremaa, se kterým má pravidelné lodní spojení. Na Hiiumaa se však dostanete také trajektem z pevninské Rohuküly a dalších měst, třikrát týdně sem přilétají také letadla společnosti Air Livonia.

Ostrované jsou velmi milí lidé, kteří si zachovali smysl pro humor a folklor. Stále tak dodržují místní tradice a zvyky, proto to vypadá, že ostrov žije jaksi soběstačně a nezávisle na zbytku Estonska. Obyvatelstvo se zabývá především rybolovem, zpracováním ryb, zemědělstvím a chovem skotu. Lidem, kteří se na ostrov přistěhují, se po dobu deseti let říká „isehakanud hiidlane“ – rádoby ostrované. Teprve po uplynutí deseti let je místní lidé považují za skutečné ostrovany.

Velkou atrakcí a dominantou ostrova jsou majáky, kterých je na tak malém ostrově opravdu víc než dost. Tři hlavní majáky pro námořní dopravu se jmenují – Tahkuna (nejsevernější), Ristina (nejzápadnější) a Kõpu (nejstarší), který je jediný z kamene a ne ze železa. Zbylé dva majáky byly postaveny v Paříži a na Hiiumuu dovezeny v letech 1874-75. Také maják Ristina je něčím unikátní – je červený, zatímco zbylé dva majáky jsou bílé s černým vrškem. Z majáků je rozhled po celém ostrově a za dobrých podmínek by ze západního cípu ostrova mohlo být vidět až na Švédsko. Všechny majáky dodnes plně funkční a používané pro navigaci lodí. Cestou k majákům se zvedá ze země nejvyšší kopec ostrova, který má 60 metrů nad mořem. 

Poblíž poloostrova Tahkuna na severu ostrova ztroskotal 28. září roku 1994 trajekt Estonia. Tehdy zde zemřelo 852 lidí, jde tak o jedno z nejhorších lodních neštěstí v Evropě. 42,5 metru vysoký maják Takhuna pochází z roku 1875. Za druhé světové války se v jeho blízkosti utkali nacisté se Sověty. Za majákem dnes stojí pomník obětí Estonie, jde o 12 metrů vysoký kovový rám, na němž je zavěšen obrovský kříž. Na spodku kříže je zavěšen zvon s vytvarovanými obličeji. Zvon zvoní je v případě, že vítr vane stejnou rychlostí a stejným směrem jako za osudné noci v roce 1994. V městečku Ristimägi se zvedá Kopec křížů, který je doslova posetý ručně zhotovenými kříži. Právě zde se konala poslední bohoslužba švédských sedláků, kteří byli roku 1781 vyhnáni na Ukrajinu. O té doby se stalo zvykem, že každý, kdo je na ostrově poprvé, postaví na tomto kopci z něčeho kříž. Zajímavou atrakcí jsou Kamenná bludiště u pobřeží, která vytvořili místní nadšenci. Nedaleko směrem do vnitrozemí narazíte na opuštěná zařízení sovětské armády, včetně podzemního bunkru. V dobách sovětského svazu byly tyto estonské ostrovy veřejnosti nepřístupné, coby obranný val proti Západu.

Na západě ostrova si přijdou na své vyznavači adrenalinových sportů. Nachází se zde totiž surfařský ráj, místo s největšími vlnami – Surf Paradise. Kromě surfování se můžete věnovat vodnímu lyžování, plachtění za lodí, půjčit si vodní skútr nebo se jen vykoupat. Poblíž můžete navštívit i vyhlášený místní klub – Pullu Pubi, jde o dřevěnou stodolu, kde se sedí na lavicích a tancuje venku na pláži. Prohlédnout si můžete také jih ostrova, kde v Käinské zátoce najdete ptačí rezervaci, v níž hnízdí na 70 ptačích druhů.

Hlavním městem ostrova je Kärdla, kde žije 3770 obyvatel. Město bylo založeno v roce 1829, ale během druhé světové války bylo srovnáno se zemí. Dnes je to město plné zahrad a stromů a panuje v něm poněkud ospalá atmosféra. Naleznete zde jeden supermarket a jednu čerpací stanici. V centru města je možné navštívit muzeum Hiiumaa, které je zaměřeno na textilní továrnu. Zajímavá je také místní pláž – jde o naplavenou písečnou kosu sahající asi 100 metrů do moře. Ve městě je samozřejmě i klasická pláž, ale ta není tak atraktivní. Poblíž města stojí velmi zajímavá dřevěná Eiffelova věž od místního umělce, který zde již postavil celé městečko s větrnými mlýny, domy, parky a dalšími objekty.

- jap -

Předchozí články z Estonska:
Pärnu – kulturní metropole Estonska
Narva - ruské město v Estonsku
Tartu – opravdové Estonsko
Haapsalu – kde bahno léčí
Národní park Lahemaa – země zálivů

Článek byl zobrazen 11 361 krát.