Pärnu – kulturní metropole Estonska

Pärnu – kulturní metropole Estonska

Pärnu ležící v Pernovském zálivu je hlavním městem jihozápadního Estonska. Je to tiché přímořské letovisko oplývající velkou koncentraci sanatorií a léčeben. Tato zařízení sem přitahují davy rekreantů, mezi hosty potkáte převážně finské seniory, kteří se zde léčí a podstupují nejrůznější kúry.

Jelikož se Pärnu rozkládá na hlavním tahu do Rigy, asi 130 km jižně od hlavního města Tallinnu, stalo se vyhledávaným cílem mnoha Estonců a Skandinávců. Kromě sanatorií sem lidi přitahuje nádherná dlouhá písečná pláž, která v roce 2001 získala dokonce modrou vlajku. Ne vždy však bylo v Pärnu tak čisto, v dobách Sovětů bylo zdejší moře pro koupání z důvodů vysokého znečištění nevhodné, proto zde musely být nainstalovány nové čističky odpadních vod. Dnes se již návštěvníci nemusí ničeho obávat a mohou si do sytosti užívat vodních radovánek. Uprostřed léta se teplota zdejšího nepříliš slaného moře pohybuje kolem 20 - 25 °C.

Foto: pláž v Pärnu   Autor: Dirk Heitepriem

Pärnu již po mnoho let drží pověst kulturní metropole Estonska. Navštívit zde můžete řadu muzeí a galerií představujících světové umění. V mnoha ohledech tak Pärnu předčí i Tallinn. První zmínky o Pärnu jakožto o kupecké osadě pochází z roku 1154. Ve středověku se na území dnešního Pärnu nacházela dvě města. Starší z nich - Staré Pärnu bylo založeno v roce 1251 jako sídelní místo biskupství. Netrvalo dlouho a město vypálili Litevci, biskup byl proto nucen se přesunout do Haapsalu. Staré Pärnu tak zůstalo až do roku 1599 osamocené, poté se sloučilo s Novým Pärnu. Nová část města vznikla v podhradí křižácké pevnosti prvně zmíněné roku 1265. Město se poměrně rychle rozvíjelo a městská práva obdrželo roku 1218. Bylo obehnáno hradbami a stalo se členem hanzy.

Až do konce 18. století pocházela většina obyvatel z německého Lübecku. Město střídavě připadalo Němcům, Polákům, Švédům a Rusům. V období švédské nadvlády se městu velmi dařilo a doslova vzkvétalo. Dokonce sem byla na nějaký čas přemístěna i univerzita z Tartu. Během 18. a 19. století bylo Pärnu důležitým obchodním přístavem vyvážejícím zejména len a dřevo. Úpadek nastal až za Napoleonských válek, kdy námořní blokády znemožňovaly obchod. Změna nastala roku 1838, kdy se skupina místních podnikatelů rozhodla přeměnit osamělý hostinec stojící blízko pláže v lázeňské zařízení. Od té doby bylo o městu stále častěji hovořeno jako o letovisku s bahenními lázněmi a pláží. Za druhé světové války bylo těžce poškozeno, část starého města zničena. Lázeňská část se naštěstí dochovala neporušená.

Autor: Sylvain

Dnes toto prázdninové letovisko svým návštěvníkům nabízí dostatečné množství ubytovacích kapacit, řadu restaurací a krásné dlouhé písečné pláže. Roku 1996 získalo dokonce čestný titul letního hlavního města. Bahenní lázně vyhledávají hlavně pacienti mající kloubní potíže, poruchy míchy, periferní a centrální nervové soustavy a gynekologická onemocnění. Lázeňské procedury zahrnují hydroterapii, bahenní koupele, léčbu zemním voskem, masáže, hydroterapii, elektroterapii, aromaterapii a inhalační léčbu. Pärnu je tak lázeňským centrem evropského významu a členem Evropské lázeňské asociace. Ročně se zde vystřídají desítky tisíc hostů z více než 50 zemí světa.

Historické centrum města se rozkládá v okolí centrálního náměstí. Důležitými architektonickými památkami jsou pozůstatky městského opevnění se zbytky bastionů. Nejstarší součástí hradeb je Červená věž z 15. století, která sloužila po nějakou dobu jako vězení. Názvem věže se nenechte nachytat – ve skutečnosti je totiž bílá. Dále k opevnění patří Tallinnská brána ze 17. století, která byla postavena Švédy. Za prohlédnutí stojí také dvojice pěkných spojených domů ze 17. století. Původně šlo o dva samostatné domy, z nichž jeden patřil lékárníkovi a druhý městskému radnímu. Roku 1840 dostaly novoklasicistní podobu a následně se z nich stal obchodní dům. Nedaleko stojí také žlutobílá impozantní budova bývalé radnice z roku 1797. Byla postavena pro zdejšího bohatého obchodníka. Secesní křídlo s věžičkou k ní přibylo v roce 1911.

Nedaleko od radnice si všimněte hrázděného domu z roku 1740 a také barokního luteránského Alžbětina kostela z první poloviny 17. století. Kostel nese jméno po carevně Alžbětě I. Petrovně. Opodál stojící ortodoxní Kateřinin kostel pochází z 60. let 17. století a byl pojmenován po carevně Kateřině II. Když se vydáte ulicí Kuninga tänav směrem na východ, dojdete k domu ze 17. století, jemuž visí z okapu bota. Údajně jde o botu, kterou na této ulici ztratil švédský král Karel XII. v roce 1700.

Na místě švédské Řižské brány dnes stojí secesní hotel Viktoria z roku 1930. Naproti hotelu se rozkládá park Koidula, v němž stojí socha básnířky Lydie Koiduly, která má ve městě i své muzeum. Tato básnířka se stala symbolem estonského národního obrození 80. let 19. století. Je uznávána jako první dáma poezie a první estonsky píšící dramatička. Dalším zajímavým muzeem je Muzeum Pärnu věnující se místním dějinám. Jeho součástí je také minizoo s expozicí plazů. Muzeum moderního umění Pärnu patří ke kulturním vrcholům Estonska. V muzeu se kromě stálých výstav pořádají také mezinárodní konference o umění a festival dokumentárního filmu. Pro komplex je charakteristická socha Lenina bez hlavy.

Pokud navštívíte Pärnu, určitě se zajděte podívat do bahenních lázní. Nejoblíbenějšími městskými lázněmi jsou Pärnu Mudaravila nacházející se ve velké klasicistní budově z roku 1927. Podstoupit tady můžete některou z procedur, oblíbené jsou bahenní zábaly a v případě zájmu se zde můžete i ubytovat.

Skvělou možností ubytování v Pärnu je výstavní secesní vila Ammende z počátku 20. století, která se nachází ve vilové čtvrti v rozlehlém parku. Apartmá mají dobové zařízení a vyznačují se vybraným vkusem. V době meziválečného rozkvětu byla ve městě postavena celá řada stylových funkcionalistických budov.

- jap -

Předchozí články z Estonska:
Narva - ruské město v Estonsku
Tartu – opravdové Estonsko
Haapsalu – kde bahno léčí
Národní park Lahemaa – země zálivů
Tallinn – dávný přístav ruského impéria

Článek byl zobrazen 10 349 krát.