Tartu – opravdové Estonsko

Tartu – opravdové Estonsko

Na jihovýchodě Estonska najdeme jedno z nejzajímavějších a nejnavštěvovanějších míst v zemi – město Tartu. Jde o druhé největší město v Estonsku, které vyniká svou architekturou, atmosférou a výbornou polohou v krajině mírných kopců a jezer. Město se stalo historickým, kulturním a sportovním centrem celé oblasti.

Tartu leží v kopcovitém terénu ve vnitrozemí Estonska a protéká jím řeka Emajõgi. Díky těmto přírodním předpokladům s nejvyšším vrcholem v Pobaltí se stalo vyhledávaným cílem estonských lyžařů. Pravidelně se zde koná také lyžařský a cyklistický maraton. Tartu si však pěstuje také image duchovního centra a centra vzdělanosti. Sídlí zde totiž nejstarší a neslavnější estonská univerzita, jejíž historie sahá až do roku 1632. Za staletí její existence jí prošla řada významných osobností, jako například W. Ostwald, držitel Nobelovy ceny za chemii.

Autor: Aapo Haapanen

Historie města sahá až do 6. století našeho letopočtu, kdy byla na zdejším vrchu vystavěna estonská tvrz. V roce 1030 nechal kyjevský velkokníže Jaroslav Moudrý vybudovat pevnost Jurjev. Roku 1224 se vrchu zmocnili mečoví rytíři, kteří na něm postavili hrad a katedrálu, do níž umístili biskupa. Město se pomalu rozrůstalo a zanedlouho se stalo členem hanzy. V průběhu 16. a 17. století neustále střídalo své majitele, chvíli to byli Rusové, chvíli Švédové či Litevci. Během švédské nadvlády zavládl ve městě relativní klid, proto je toto období nazýváno „zlaté švédské časy“. Za severní války bylo Tartu připojeno k Rusku a většina obyvatel tam byla deportována. Baltští Němci si však dokázali udržet vliv a město bylo až do rusifikace v 19. století v podstatě německé, neslo dokonce německé jméno Deprt nebo Dorpat.

V 19. století se stalo Tartu centrem estonského národního obrození, roku 1869 se zde konal první „svátek písní“. To byl významný krok k povznesení estonského národního sebevědomí. Začaly se vydávat první estonsky psané noviny a zakládaly se ryze estonské společnosti. Důležitým dnem pro existenci Estonska byl 2. únor roku 1920, kdy byla podepsána mírová dohoda mezi Estonskem a Ruskem – Rusové tehdy uznali nezávislost Estonska. Během 2. světové války bylo Tartu několikrát těžce poškozeno ustupující sovětskou armádou. V roce 1993 byl v Tartu obnoven Estonský nejvyšší soud.

V současnosti se o Tartu říká, že je „estonštější“ než Tallinn. Sovětizace v minulém století jej nepostihla naštěstí tolik jako hlavní město, a tak si dokázalo uchovat provinční, lehce ospalou atmosféru. Většina památek je soustředěna v historickém středu města kolem vrchu Toomemägi a také ve čtvrti starých budov mezi ním a řekou Emajõgi. V historickém jádru se rozprostírá Radniční náměstí, ze kterého směrem na východ vybíhá přes řeku Andělský most. Právě na tomto náměstí a v jeho blízkém okolí je situováno nejvíce obchodů, restaurací a úřadů. Nachází se zde však také velká nezastavěná prostranství, která jsou ještě pozůstatkem po druhé světové válce, kdy Sověti srovnali velkou část města se zemí. Samotné Radniční náměstí bylo vystavěno po požáru v roce 1775. Dominantní radnice s věží a korouhvičkou je dílem německého architekta J. H. B. Waltera, který se inspiroval holandskými radnicemi. Později byly k věži přidány i hodiny, a to z důvodu, aby studenti místní univerzity chodili včas na přednášky.

V centru je řada neoklasicistních a barokních budov. Zajímavý je kupříkladu Barclayův dům, který v 19. století koupila manželka skotského plukovníka Barclaye de Tolly. Ten se s ruskou armádou zúčastnil bojů proti Napoleonovi. Dům je doslova nepřehlédnutelný, je totiž šikmý pomalu jako slavná věž v italské Pise. Může za to fakt, že část základů domu stojí na starých středověkých hradbách, které pomalu klesají. V domě se dnes nachází obrazová galerie Kivisilla. O pár ulic dál najdete Muzeum hraček plné historických panenek a medvídků ze všech možných částí světa.

Jak již bylo zmíněno, Tartu dominuje vrch Toomemägi, na kterém se kromě několika univerzitních budov nachází také gotický dóm Toomkirik. Chrám postavili ve 13. století němečtí rytíři, v roce 1525 byl však vypleněn a po nějakou dobu sloužil jako hospodářská budova. Na počátku 19. století však došlo k jeho obnově a do Toomkiriku se nastěhovala univerzitní knihovna. Dnes se v těchto prostorách sídlí Muzeum dějin univerzity s rekonstrukcí pitevny. Severně od dómu se nachází poměrně nenápadná skalka, která v minulosti sloužila jako obětní kámen starých Estonců. Nyní zde studenti po úspěšném složení zkoušky pálí své přípravy.

Tartu je jakožto správné univerzitní město velmi živé a plné mladých lidí, kteří jsou pozitivní a sebevědomou budoucností Estonska. Univerzitu založil roku 1632 švédský král Gustav II. Adolf, aby vychovávala luteránské kněze a státní úředníky. Vyučovacím jazykem byla původně latina, v 19. století němčina a do roku 1919 ruština. V současnosti zde studuje kolem 15 tisíc studentů, z toho vždy kolem 400 pochází ze zahraničí. Působivá je hlavní budova univerzity, kterou zdobí korintské sloupy z let 1803 – 1809. V hlavní budově sídlí dvě muzea – Univerzitní muzeum umění a tzv. studentská cela. Do malého pokojíku v podkroví byli v 19. století zavíráni problémoví studenti jako trest za porušování školního řádu. Cela na ně čekala například když rušili noční klid, vrátili pozdě knihu do knihovny, urazili některou z dam, šatnáře, nebo se porvali.

Fakulty, koleje a ostatní budovy jsou roztroušeny po celém městě. Když se projdete ulicemi Tartu, narazíte na mnoho dalších zajímavostí. Za návštěvu stojí botanická zahrada založená roku 1803, která představuje 6500 druhů rostlin a velkou sbírku palem ve skleníku. V  menze zase objevíte snad nejkrásnější studentskou kavárnu na světě.

- jap -

Předchozí články z Estonska:
Haapsalu – kde bahno léčí
Národní park Lahemaa – země zálivů
Tallinn – dávný přístav ruského impéria

Článek byl zobrazen 11 574 krát.